• Veřejná správa začíná open-source brát už opravdu vážně. Je to dobrovolné, nebo musí?
  • Možná vás překvapí, že využívání open-source je de facto povinnost.
  • Kde je to zakotveno a co to znamená?

Když přednáším o ICT ve veřejné správě, často se lidé podivují mojí větě, že “open-source je povinnost”. Nevěřícně kroutí hlavou. A přitom je to pravda. Takže se na to pojďme trochu podívat.

Open-source může být skvělý sluha, ale je to jako s ohněm, znáte to… V posledních letech se ale open-cokoliv stále více ve veřejné správě objevuje.

Ať už se týká využívání open-source technologií na pozadí velkých informačních systémů či dodávek, nebo samotné budování konkrétních informačních systémů a aplikací pro agendy nad open-source řešeními. Tohle všechno už začíná být ve veřejné správě nikoliv jako červený hadr, ale jako postupně se objevující princip, s kterým budou muset všichni počítat.

V souvislosti s tím dostávám velice často otázky, jak je to s tím tvrzením, že open-source je de facto povinností ve veřejné správě. Asi vás to překvapí, ale je to tak. Open-source řešení a povinné využívání otevřených zdrojů a otevřených kódů je opravdu povinností pro veřejnou správu, a to jak pro úřady spravující a provozující informační systémy veřejné správy, tak obecně pro všechny zadavatele využívající mechanismus veřejného investování.

Kde tuto povinnost konkrétně najdeme?

Podívejme se na Architektonické principy a zásady řízení ICT, které jsou jako závazné uvedené právě v IKČR.

O open-source hovoří přímo jedna tomu věnovaná základní zásada:

Zásada řízení ICT Z16: Využívání otevřeného software a standardů

Stát k zamezení vysokým dlouhodobým nákladům a rizikům používá otevřený software a otevřené standardy. Proto správce ISVS využije stávajících otevřených projektů nebo nechá nový zdrojový kód otevřený a znovu využitelný, publikuje ho pod příslušnými licencemi anebo pro konkrétní část kódu poskytne přesvědčivé vysvětlení, proč to nelze provést. Pokud využití otevřeného kódu není pro realizaci ISVS možné či vhodné, pak pro taková řešení postupuje podle zásady Z17 o vyváženém partnerství s dodavateli.

S využitelností otevřených zdrojů (jak ostatně tato zásada sama připouští) souvisí také zásada týkající se partnerství s dodavatelem.

Zásada řízení ICT Z17: Podpora vyváženého partnerství s dodavateli

Správce ISVS musí zajistit, aby vždy disponoval programovými kódy ISVS, detailní dokumentací k ISVS, licenčními právy k ISVS (právy k užívání autorského díla) a vlastní způsobilostí rozhodovat o ISVS tak, aby bylo možné upravovat a spravovat systém i prostřednictvím třetích osob, nezávislých na původním dodavateli či správci ISVS.

No, a pokud se podíváme do další části IKČR, tedy na architektonické principy, tak i tam najdeme leccos zajímavého, co vede k transparentnosti a otevřenosti. Třeba:

Architektonický princip ČR P14: Technologická neutralita

Digitální služby veřejné správy musí být technologicky nezávislé a neutrální. Musí být garantováno, že přístup k veřejným službám není závislý na konkrétní (předem určené) platformě či technologii.

Samotná závazná národní koncepce tedy hovoří o tom, že se má využívat otevřený software a pokud se z nějakého důvodu nepoužije, musí si to úřad obhájit. A to je pověstný “message of the day”. Neříkáme, že vždy a všechno za každou cenu jen open-source. Říkáme, že tam, kde to jde, tak se to má použít a pokud se to nepoužije z dobrého důvodu, musí to být obhajitelné.